Jak navrhnout dispozici koupelny, aby sloužila celé rodině

Základní typy dispozic koupelny

Při plánování koupelny je důležité zvolit správnou dispozici, která bude nejlépe vyhovovat našim potřebám a dostupnému prostoru. Nejčastěji se setkáváme s několika základními typy dispozic koupelny, které mají své specifické vlastnosti a výhody. Klasická řadová dispozice představuje tradiční uspořádání, kdy jsou všechny sanitární prvky umístěny podél jedné stěny. Toto řešení je ideální pro úzké a dlouhé prostory, často se využívá v panelových bytech nebo starších zástavbách. Umožňuje efektivní využití prostoru a snadné vedení instalací.

Rohová dispozice koupelny je oblíbeným řešením, které využívá dvě sousedící stěny. Tento typ uspořádání nabízí více možností pro umístění většího množství sanitárního vybavení a současně vytváří intimnější prostředí. Rohová vana nebo sprchový kout v takovém uspořádání působí přirozeně a může se stát dominantním prvkem prostoru. Výhodou je také snadnější přístup ke všem zařizovacím předmětům a možnost vytvoření oddělených zón pro různé činnosti.

Ostrůvková dispozice představuje moderní řešení pro prostornější koupelny. V tomto případě jsou některé prvky umístěny volně v prostoru, například vana může stát uprostřed místnosti nebo může být vytvořen samostatný ostrůvek s umyvadlem. Toto uspořádání působí luxusně a vzdušně, vyžaduje však dostatečně velký prostor a promyšlené vedení instalací.

U větších koupelen se často setkáváme s zónovou dispozicí, která rozděluje prostor na několik funkčních částí. Můžeme tak mít oddělenou zónu pro hygienu s vanou či sprchou, samostatnou toaletní část a prostor pro péči o tělo s umyvadlem a úložnými prostory. Toto řešení je praktické zejména pro rodiny, kde koupelnu může současně využívat více osob.

Atypická dispozice koupelny je řešením pro nestandardní prostory, například podkrovní místnosti nebo místnosti s nepravidelnými tvary. V takových případech je třeba kreativně přistoupit k rozmístění sanitárního vybavení a maximálně využít dostupný prostor. Často se využívají různé vestavěné prvky, zkosené stěny mohou sloužit pro umístění úložných prostor nebo speciálně upravených sanitárních zařízení.

Pro malé koupelny je vhodná kompaktní dispozice, která maximálně využívá každý centimetr prostoru. Zde se často kombinuje sprchový kout s toaletou a umyvadlem v těsné blízkosti, přičemž důraz je kladen na praktičnost a funkčnost. Využívají se různá prostorově úsporná řešení, jako jsou závěsné toalety, malá umyvadla nebo sprchové kouty se skládacími dveřmi. Důležitou roli hraje také chytré využití úložných prostor, například pomocí vysokých skříněk nebo poliček nad toaletou.

Minimální rozměry pro komfortní využití prostoru

Pro skutečně pohodlné využívání koupelny je naprosto zásadní správné rozvržení prostoru a dodržení minimálních rozměrů jednotlivých zón. Základním předpokladem komfortní koupelny je minimální šířka místnosti 160 centimetrů, což umožňuje bezproblémový pohyb a manipulaci. Prostor před umyvadlem by měl být minimálně 90 centimetrů široký, aby bylo možné se u něj pohodlně pohybovat a provádět běžnou hygienu. V případě, že plánujete umístění pračky vedle umyvadla, je nutné počítat s dodatečným prostorem alespoň 60 centimetrů.

U sprchového koutu jsou minimální doporučené rozměry 90x90 centimetrů, nicméně pro skutečně komfortní sprchování je vhodnější velikost 100x100 centimetrů nebo větší. Před sprchovým koutem je nezbytné zachovat manipulační prostor minimálně 80 centimetrů, ideálně však 100 centimetrů. Tento prostor zajišťuje pohodlné vystupování ze sprchy a možnost osušení bez omezení.

V případě vany jsou požadavky na prostor ještě náročnější. Standardní vana má délku 170 centimetrů a šířku 70 centimetrů, ale pro skutečné pohodlí je lepší volit vanu širší, například 80 centimetrů. Před vanou by měl být zachován manipulační prostor minimálně 100 centimetrů, který umožňuje bezpečné vystupování a případnou asistenci další osobě.

Toaleta vyžaduje minimální šířku prostoru 80 centimetrů, přičemž před ní musí zůstat volných alespoň 60 centimetrů. Pro komfortní používání je však vhodnější počítat s prostorem 90 centimetrů na šířku a 80 centimetrů před toaletou. Vzdálenost mezi toaletou a boční stěnou by neměla být menší než 20 centimetrů, ideálně však 30 centimetrů pro pohodlné používání.

Při plánování úložných prostor je třeba myslet na to, že skříňky by měly být umístěny tak, aby nepřekážely v pohybu. Výška horních skříněk by měla být maximálně 180 centimetrů od podlahy, aby byly snadno dostupné. Hloubka závěsných skříněk by neměla přesáhnout 30 centimetrů, aby nezabíraly příliš mnoho místa v prostoru.

Pro bezbariérové řešení koupelny jsou požadavky na prostor ještě náročnější. Minimální manipulační prostor pro otočení invalidního vozíku je kruh o průměru 150 centimetrů. Všechny průchody musí mít šířku minimálně 90 centimetrů a dveře musí být široké alespoň 80 centimetrů. U umyvadla musí být zajištěn podjezd vozíkem, což vyžaduje speciální typ umyvadla a jeho správnou instalační výšku.

Při navrhování koupelny je také důležité myslet na umístění topných těles a ventilace. Radiátor nebo topný žebřík by neměl zasahovat do manipulačního prostoru a měl by být umístěn tak, aby nepřekážel při používání zařizovacích předmětů. Ventilace by měla být navržena s ohledem na velikost prostoru a jeho využití, přičemž minimální výměna vzduchu by měla být 50 m³ za hodinu.

Umístění sanitární keramiky v místnosti

Správné umístění sanitární keramiky v koupelně je základním předpokladem pro vytvoření funkčního a pohodlného prostoru. Při plánování rozmístění jednotlivých prvků je nutné zohlednit nejen estetickou stránku, ale především praktické aspekty každodenního užívání. Umyvadlo by mělo být umístěno v takové výšce, aby odpovídalo potřebám všech členů domácnosti, přičemž standardní výška se pohybuje mezi 85 až 90 centimetry od podlahy. Je důležité počítat s dostatečným prostorem před umyvadlem pro pohodlné používání.

Toaleta vyžaduje zvláštní pozornost při umisťování, především s ohledem na manipulační prostor. Minimální vzdálenost od boční stěny by měla být 20 centimetrů, zatímco před toaletou je nezbytné zachovat alespoň 60 centimetrů volného prostoru. Pokud to dispozice místnosti umožňuje, je vhodné toaletu umístit tak, aby nebyla přímo viditelná při otevření dveří do koupelny.

Vana, jako dominantní prvek mnoha koupelen, vyžaduje pečlivé zvážení umístění vzhledem k její velikosti. Standardní rozměry vany jsou přibližně 170 x 70 centimetrů, přičemž je nutné počítat s dodatečným prostorem pro instalaci obkladu a případné odkládací plochy. Ideální je umístit vanu tak, aby byl zajištěn snadný přístup alespoň ze dvou stran, což usnadní jak používání, tak údržbu.

Sprchový kout, který se stává stále populárnějším řešením, by měl mít minimální rozměry 90 x 90 centimetrů. Při jeho umisťování je klíčové zajistit správný spád podlahy pro odtok vody a dostatečnou hydroizolaci okolních stěn. V moderních koupelnách se často setkáváme s bezvaničkovými sprchovými kouty, které vyžadují precizní řešení odvodnění a izolace podlahy.

Při plánování rozmístění sanitární keramiky je nezbytné myslet také na úložné prostory a další doplňky. Zrcadlo nad umyvadlem by mělo být instalováno tak, aby vyhovovalo výšce všech uživatelů, přičemž jeho spodní hrana by měla být přibližně 20 centimetrů nad umyvadlem. Držáky na ručníky, háčky a další příslušenství je třeba umístit v dosažitelné vzdálenosti od příslušných zařizovacích předmětů.

Důležitým aspektem je také vzájemná vzdálenost jednotlivých prvků. Mezi umyvadlem a vanou či sprchovým koutem by měl být dostatečný prostor pro pohodlný pohyb, ideálně alespoň 70 centimetrů. Stejně tak je důležité zachovat dostatečnou vzdálenost mezi toaletou a ostatními prvky, aby bylo zajištěno soukromí a komfort při používání.

V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu umístění oken a dveří, které mohou významně ovlivnit možnosti rozmístění sanitární keramiky. Přirozené osvětlení a větrání jsou důležitými faktory, které by neměly být opomenuty při plánování dispozice koupelny. Správně navržená koupelna by měla poskytovat nejen funkční, ale také příjemný a relaxační prostor pro každodenní hygienu.

Ergonomické vzdálenosti mezi jednotlivými prvky

Při plánování koupelny je naprosto zásadní věnovat pozornost ergonomickým vzdálenostem mezi jednotlivými sanitárními prvky. Minimální prostor před umyvadlem by měl být 90 centimetrů, což umožňuje pohodlný přístup a manipulaci. Tento prostor je důležitý zejména proto, že u umyvadla trávíme značnou část času během každodenní hygieny. V případě, že máme v koupelně dvě umyvadla vedle sebe, je nutné mezi nimi zachovat odstup alespoň 30 centimetrů.

U toalety je situace obdobná - před záchodovou mísou je nezbytné ponechat minimálně 60 centimetrů volného prostoru, ideálně však více. Z obou stran toalety by měl být zachován odstup alespoň 20 centimetrů od stěny či jiného zařízení. Pokud plánujeme umístit vedle toalety bidety, měla by mezi nimi být mezera minimálně 25 centimetrů.

Vana vyžaduje zvláštní pozornost z hlediska ergonomie. Před vanou by měl být zachován manipulační prostor minimálně 100 centimetrů, který zajistí bezpečné vystupování i nastupování. Tento prostor je důležitý zejména pro starší osoby nebo rodiny s malými dětmi. V případě, že máme rohovou vanu, je třeba počítat s tím, že manipulační prostor musí být zachován alespoň z jedné strany v plné šíři.

Sprchový kout představuje další důležitý prvek z hlediska ergonomických vzdáleností. Minimální vnitřní rozměr sprchového koutu by měl být 80 x 80 centimetrů, nicméně pro skutečně pohodlné používání je doporučeno počítat s rozměry 90 x 90 centimetrů nebo větší. Před sprchovým koutem je nutné zachovat manipulační prostor alespoň 80 centimetrů, ideálně však 100 centimetrů.

Při rozmísťování nábytku a úložných prostor je třeba myslet na to, že přístup ke skříňkám a zásuvkám vyžaduje prostor minimálně 70 centimetrů. Tento prostor zajistí pohodlné otevírání dvířek a manipulaci s obsahem. U vysokých skříněk je důležité počítat s tím, že jejich hloubka by neměla přesáhnout 60 centimetrů, aby byly horní police dobře dostupné.

Důležitým aspektem je také výška instalace jednotlivých prvků. Umyvadlo by mělo být instalováno ve výšce 85-90 centimetrů od podlahy, zrcadlo nad umyvadlem by mělo začínat ve výšce přibližně 120 centimetrů. Horní hrana vany by měla být ve výšce 50-55 centimetrů od podlahy, což zajistí pohodlné nastupování i vystupování.

V případě, že koupelnu využívají osoby se sníženou pohyblivostí nebo handicapem, je nutné tyto vzdálenosti přizpůsobit jejich potřebám. Manipulační prostor před sanitární keramikou by měl být v těchto případech zvětšen minimálně o 20-30 centimetrů. Také je vhodné instalovat různá madla a úchyty, které usnadní pohyb v koupelně.

Správné rozmístění dveří a oken

Při plánování koupelny je správné rozmístění dveří a oken naprosto klíčovým faktorem, který významně ovlivňuje celkovou funkčnost a komfort prostoru. Dveře by měly být umístěny tak, aby po jejich otevření nevznikaly kolizní situace s ostatním vybavením koupelny. Ideální je, když se dveře otevírají směrem ven z koupelny, což nejen šetří vnitřní prostor, ale také zajišťuje bezpečnost v případě nehody nebo zdravotní indispozice uživatele. Minimální šířka dveří by měla být 70 centimetrů, nicméně pro pohodlné užívání a případnou manipulaci s rozměrnějšími předměty je vhodnější šířka 80 centimetrů.

Okna v koupelně plní hned několik důležitých funkcí. Především zajišťují přirozené osvětlení a větrání, což jsou aspekty, které významně přispívají k hygienickému prostředí a prevenci vzniku plísní. Při jejich umisťování je třeba brát v úvahu orientaci vůči světovým stranám. Severní strana poskytuje rovnoměrné, ale méně intenzivní osvětlení, zatímco jižní strana nabízí více světla, ale může způsobovat přehřívání prostoru v letních měsících. Východní orientace je považována za optimální, protože ranní slunce pomáhá nastartovat den a současně nepůsobí problémy s přehříváním.

Důležitým aspektem je také výška parapetu, která by měla být minimálně 180 centimetrů od podlahy, aby byla zajištěna dostatečná míra soukromí. V případě nižšího umístění je nutné řešit zastínění pomocí žaluzií, rolet nebo speciální fólie na sklo. Velikost oken by měla odpovídat velikosti místnosti - obecně platí, že plocha zasklení by měla tvořit alespoň jednu desetinu podlahové plochy koupelny.

Správné rozmístění sanitárního vybavení vzhledem k oknům a dveřím je další klíčovou záležitostí. Umyvadlo by mělo být umístěno tak, aby na něj dopadalo dostatečné množství denního světla, což je důležité například při holení nebo líčení. Vana nebo sprchový kout by neměly být v přímém průvanu mezi oknem a dveřmi, zároveň by měly být situovány tak, aby poskytovaly dostatečné soukromí při používání.

V případě podkrovních koupelen je třeba věnovat zvláštní pozornost střešním oknům. Ta mohou poskytovat vynikající osvětlení, ale jejich umístění musí být pečlivě promyšleno s ohledem na výšku uživatelů a rozmístění nábytku. Střešní okna by měla být vybavena účinným systémem větrání a stínění, protože právě v podkroví může docházet k významnému přehřívání prostoru.

Při plánování rozmístění dveří a oken je také nutné myslet na praktické aspekty údržby. Okna by měla být snadno dostupná pro čištění a případné opravy, stejně tak by měl být zajištěn dostatečný prostor pro manipulaci s dveřmi při běžném úklidu. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i akustické vlastnosti prostoru a případně zvolit zvukově-izolační řešení, zejména pokud se koupelna nachází v blízkosti ložnice nebo obývacího pokoje.

Zónování prostoru na mokrou a suchou

Při plánování koupelny je naprosto zásadní věnovat pozornost správnému rozdělení prostoru na mokrou a suchou zónu. Toto členění není jen otázkou estetiky, ale především praktičnosti a bezpečnosti při každodenním užívání. Mokrá zóna typicky zahrnuje sprchový kout nebo vanu, zatímco suchá zóna je určena pro umyvadlo, toaletu a úložné prostory. Správné zónování zajišťuje, že voda zůstává tam, kde má být, a nenarušuje komfort v ostatních částech koupelny.

Mokrá zóna vyžaduje speciální úpravu povrchů a důkladnou hydroizolaci. Podlaha v této části musí být opatřena protiskluzovou dlažbou s odpovídajícím spádem k podlahové vpusti. Stěny je nutné chránit voděodolným obkladem do dostatečné výšky, ideálně až ke stropu. V případě sprchového koutu je důležité zajistit kvalitní odtokový systém a použít spolehlivé těsnící prvky kolem všech prostupů.

Suchá zóna by měla poskytovat dostatek prostoru pro pohodlný pohyb a manipulaci s hygienickými potřebami. Umístění umyvadla by mělo respektovat ergonomické požadavky a zajistit dostatečný prostor pro běžné činnosti jako čištění zubů či holení. V této části je vhodné instalovat topný žebřík pro ručníky a umístit zde skříňky či police pro kosmetiku a další nezbytnosti.

Přechod mezi mokrou a suchou zónou je kritickým místem, které vyžaduje zvláštní pozornost. Často se zde využívá sprchová zástěna nebo sprchová roleta, která účinně brání rozstřiku vody. V moderních koupelnách se stále častěji setkáváme s bezvaničkovými sprchovými kouty, kde je přechod řešen pomocí podlahového žlabu nebo bodového odvodnění. Tento způsob řešení vyžaduje precizní provedení spádování podlahy a použití kvalitních hydroizolačních materiálů.

Pro optimální funkčnost je důležité myslet i na ventilaci a osvětlení obou zón. Mokrá zóna potřebuje účinnější odvětrávání, aby se zabránilo kondenzaci vodních par a vzniku plísní. Osvětlení by mělo být navrženo tak, aby poskytovalo dostatečnou intenzitu světla v obou zónách, přičemž v oblasti umyvadla je vhodné doplnit hlavní osvětlení bodovými světly nebo LED pásky.

Při plánování zónování je třeba brát v úvahu i způsob využívání koupelny více osobami současně. Správně navržené zónování umožňuje, aby například jedna osoba mohla používat sprchu, zatímco druhá si čistí zuby u umyvadla, aniž by se navzájem omezovaly. Důležité je také myslet na budoucí potřeby uživatelů, zejména s ohledem na stárnutí nebo možné zdravotní omezení, a navrhnout prostor tak, aby byl dlouhodobě funkční a bezpečný.

Optimální umístění přípojek vody a odpadu

Správné umístění vodovodních a odpadních přípojek v koupelně je naprosto zásadní pro její bezproblémové fungování a komfortní užívání. Přípojky by měly být naplánovány již v počáteční fázi projektování, protože jejich dodatečné přemístění může být technicky náročné a finančně nákladné. Při plánování rozmístění sanitárního vybavení je třeba brát v úvahu nejen estetickou stránku, ale především praktické aspekty každodenního využívání.

Vodovodní přípojky pro umyvadlo by měly být ideálně umístěny ve výšce 55-65 cm nad podlahou, přičemž optimální vzdálenost mezi teplou a studenou vodou je 10-15 cm. Pro sprchový kout nebo vanu je doporučená výška přípojek 110-130 cm nad úrovní podlahy. U toalety je důležité umístit přívod vody přibližně 25 cm nad podlahou a minimálně 15 cm od rohu místnosti pro snadnou instalaci a případný servis.

Odpadní potrubí vyžaduje zvláštní pozornost, protože musí být zajištěn dostatečný spád pro bezproblémový odtok vody. Hlavní odpadní potrubí by mělo mít minimální sklon 2% a jeho průměr by neměl být menší než 100 mm. Pro umyvadlo je optimální výška odpadu 50-55 cm nad podlahou, přičemž je nutné počítat s možností připojení sifonu. U sprchového koutu je klíčové umístit odpad tak, aby byla zajištěna možnost instalace vaničky nebo odtokového žlabu, přičemž je třeba počítat s konstrukční výškou podlahy.

Při plánování přípojek je nezbytné myslet i na budoucí údržbu a případné opravy. Doporučuje se instalovat uzavírací ventily pro každý spotřebič zvlášť, což umožní v případě potřeby odpojit pouze konkrétní zařízení bez nutnosti uzavření přívodu vody v celé koupelně. Revizní dvířka by měla být snadno přístupná a dostatečně velká pro případné opravy.

V moderních koupelnách se stále častěji setkáváme s požadavkem na instalaci dodatečných zařízení, jako jsou například bidety, pračky nebo sušičky. Proto je vhodné již při plánování počítat s rezervními přípojkami nebo alespoň s možností jejich budoucího doplnění. Elektrické zásuvky musí být umístěny v bezpečné vzdálenosti od zdrojů vody a měly by odpovídat příslušným normám pro instalaci v koupelnách.

Nezanedbatelným aspektem je také akustická izolace odpadního potrubí, zejména v bytových domech. Použití protihlukové izolace a správné uchycení potrubí pomocí speciálních objímek může výrazně snížit přenos hluku do okolních místností. Při vedení potrubí je také důležité vyhnout se zbytečným ohybům a křížením, které mohou způsobovat problémy s průtokem a zvyšovat riziko ucpání.

Varianty uspořádání pro malé koupelny

Malé koupelny představují výzvu při plánování uspořádání, ale s promyšleným přístupem lze vytvořit funkční a příjemný prostor. Nejčastějším řešením pro stísněné prostory je lineární uspořádání, kdy jsou všechny sanitární prvky umístěny podél jedné stěny. Toto řešení maximalizuje využitelný prostor a zanechává volnou plochu pro pohyb. Při tomto uspořádání je vhodné umístit umyvadlo doprostřed sestavy, s toaletou na jedné straně a sprchovým koutem na straně druhé.

Pro velmi malé koupelny o rozměrech kolem 3-4 metrů čtverečních se osvědčilo rohové uspořádání, které využívá jinak obtížně využitelné rohy místnosti. Sprchový kout v rohu šetří cenné centimetry a vytváří opticky vzdušnější prostor. Umyvadlo lze v takovém případě instalovat na protější stěnu, čímž vznikne přirozený pohybový koridor.

Alternativním řešením je tzv. mokrá koupelna, kde není sprchový kout fyzicky oddělen, ale celá místnost je řešena jako vodotěsný prostor. Tento koncept je populární zejména v severských zemích a postupně si získává oblibu i u nás. Podlaha je vyspádována k podlahovému žlabu, což eliminuje nutnost instalace sprchové vaničky a příček.

Pro koupelny s rozměry do 6 metrů čtverečních lze zvážit uspořádání ve tvaru písmene L, které nabízí více odkládacích ploch a možnost instalace pračky. Klíčové je v tomto případě správné rozmístění sanitární keramiky vzhledem k otevírání dveří a přístupu k jednotlivým prvkům. Důležitým aspektem je také volba velikosti sanitární keramiky - existují speciální série určené přímo pro malé prostory, které při zachování funkčnosti zabírají méně místa.

V případě, že je koupelna součástí podkrovního prostoru, lze chytře využít šikminy pro vestavěné skříňky nebo police. Zásadní je také práce se světlem - velké zrcadlo nad umyvadlem nejen opticky zvětšuje prostor, ale také pomáhá s rozptylem světla v místnosti. Pro maximální využití prostoru je vhodné instalovat závěsnou toaletu s podomítkovým systémem, který ušetří cenné centimetry.

Moderním trendem je také propojení koupelny s toaletou, což může být v malých bytech praktické řešení. V takovém případě je důležité myslet na dostatečné odvětrání prostoru a vytvoření vizuálních zón pomocí různých materiálů nebo barev. Důležitým prvkem je také chytrá organizace úložných prostor - vysoké skříňky sahající ke stropu, závěsné organizéry nebo magnetické držáky mohou významně přispět k efektivnímu využití každého centimetru prostoru.

Každá koupelna by měla být promyšlená do posledního detailu, od umístění vany až po nejmenší háček na ručník. Jen tak může být skutečně funkční a příjemná.

Kristýna Voráčková

Bezbariérové řešení a specifické požadavky

Při navrhování bezbariérové koupelny je naprosto zásadní myslet na specifické potřeby osob s omezenou pohyblivostí. Minimální manipulační prostor pro invalidní vozík musí být 150 x 150 centimetrů, což zajistí pohodlné otáčení a pohyb v místnosti. Důležitým aspektem je také výška jednotlivých zařizovacích předmětů - umyvadlo by mělo být instalováno ve výšce 80 centimetrů od podlahy s dostatečným prostorem pro podjetí vozíkem.

Typ dispozice koupelny	Minimální plocha (m²)	Vhodné vybavení
Malá koupelna	3	Sprchový kout, umyvadlo, WC
Střední koupelna	6	Vana, umyvadlo, WC, pračka
Velká koupelna	9	Vana, sprchový kout, dvojumyvadlo, WC, pračka

Sprchový kout v bezbariérové koupelně vyžaduje speciální řešení bez zvýšeného prahu, ideálně s podlahovou vpustí a spádovanou podlahou. Minimální rozměry sprchového koutu by měly být 90 x 90 centimetrů, přičemž optimální je prostor 120 x 120 centimetrů. Nezbytnou součástí jsou pevná i sklopná madla, která musí být dimenzována na zatížení minimálně 150 kilogramů. Sprchové sedátko by mělo být umístěno ve výšce 46 centimetrů a musí unést zatížení alespoň 120 kilogramů.

Toaleta v bezbariérové koupelně vyžaduje specifické umístění. Od boční stěny musí být vzdálena minimálně 45 centimetrů, aby byl zajištěn dostatečný prostor pro boční přesun z vozíku. Výška sedátka toalety by měla být 46-48 centimetrů. Po obou stranách toalety musí být instalována madla ve výšce 80 centimetrů nad podlahou, přičemž jedno z nich by mělo být sklopné.

Povrchová úprava podlahy musí splňovat přísné požadavky na protiskluznost. Doporučuje se použití protiskluzové dlažby s hodnotou součinitele smykového tření minimálně 0,6. Důležité je také zajistit dostatečné osvětlení všech částí koupelny, ideálně s možností regulace intenzity. Vypínače a další ovládací prvky musí být umístěny ve výšce 60-120 centimetrů od podlahy a minimálně 50 centimetrů od rohu místnosti.

Při řešení dispozice bezbariérové koupelny je také důležité myslet na správné umístění úložných prostor. Skříňky a police by měly být dostupné z pozice vsedě, tedy v maximální výšce 120 centimetrů. Zrcadlo nad umyvadlem by mělo být instalováno tak, aby jeho spodní hrana byla maximálně 90 centimetrů nad podlahou a horní hrana minimálně 180 centimetrů.

Dveře do bezbariérové koupelny musí mít světlou šířku minimálně 80 centimetrů, ideálně 90 centimetrů, a musí se otevírat směrem ven. Práh není povolen, případně může být použit pouze velmi nízký přechodový profil. Důležitým prvkem je také madlo na vnitřní straně dveří, které usnadňuje jejich zavírání osobám na vozíku. Všechny tyto požadavky musí být v souladu s platnými normami a předpisy pro bezbariérové užívání staveb.

Úložné prostory a jejich praktické začlenění

Při plánování koupelny je naprosto zásadní věnovat pozornost úložným prostorům, které významně ovlivňují celkovou funkčnost a praktičnost místnosti. Moderní koupelna musí pojmout množství hygienických potřeb, kosmetiky, ručníků a dalšího příslušenství, přičemž všechny tyto předměty by měly být skladovány přehledně a snadno dostupné.

Skříňky pod umyvadlem představují základní úložný prostor v každé koupelně. Je vhodné volit modely s výsuvnými šuplíky namísto klasických dvířek, protože nabízejí lepší přehled a snadnější přístup k uloženým věcem. Důležitým aspektem je také voděodolná úprava materiálů a kvalitní kování, které odolá vlhkému prostředí.

Vertikální prostory lze efektivně využít pomocí vysokých skříní, které mohou sahat od podlahy až ke stropu. Tyto skříně jsou ideální pro skladování větších předmětů, jako jsou čisticí prostředky, zásoby toaletního papíru nebo ručníků. V případě menších koupelen je možné využít úzké vysoké skříně, které nezaberou mnoho místa, ale poskytnou překvapivě velký úložný prostor.

Často opomíjeným, ale velmi praktickým řešením jsou závěsné skříňky nad toaletou. Tento prostor bývá běžně nevyužitý, přitom zde lze umístit menší skříňku pro skladování nejčastěji používaných předmětů. Důležité je dbát na dostatečnou výšku umístění, aby skříňka nepřekážela při používání toalety.

Otevřené police a niky představují elegantní způsob, jak kombinovat úložný prostor s dekorativními prvky. Mohou sloužit k vystavení ozdobných předmětů, vonných svíček nebo k umístění často používaných předmětů, jako jsou kosmetické produkty či ručníky. Zabudované niky ve sprše nebo u vany jsou praktickým řešením pro uložení šamponů a sprchových gelů přímo v místě použití.

Pro maximální využití prostoru je důležité myslet i na drobné detaily, jako jsou háčky na ručníky, které by měly být strategicky rozmístěny v blízkosti sprchy nebo vany. Magnetické držáky na kosmetické pomůcky lze připevnit na zrcadlo nebo boční stěnu skříňky, čímž se vytvoří dodatečný prostor pro často používané předměty.

V moderních koupelnách se stále častěji objevují také pojízdné organizéry, které lze snadno přesunout podle potřeby. Tyto mobilní úložné systémy jsou ideální zejména v případech, kdy je třeba flexibilně reagovat na měnící se potřeby uživatelů koupelny.

Při navrhování úložných prostor je nezbytné myslet na ventilaci a odvětrávání. Skříňky by měly být konstruovány tak, aby umožňovaly cirkulaci vzduchu a předcházely tak tvorbě plísní. Vhodné je využít perforované police nebo instalovat větrací otvory v zadní části skříněk.